středa 18. června 2014

Příhody ze školy, No.1

Greetings všem surfařům na wwwlnách. Dnes máme na plánu pár situací ne vždy k popukání, ale k pozdvižení koutků určitě! Vrhněmež se do toho!

Hodina češtiny, tématem je český humanismus/baroko. Znáte to, rekatolizace. Jak poznamenal můj spolusedící Josef: "Kdo nebude rekatolizován, bude dekatolizován. Ehhh... Promiňte, chtěl jsem říci dekapitován"
Nato se chce zeptat student z přední linie (pera se s vyčleněním kořene ze slova rekatolizace), což v praxi zní jako: "Katolic... katolo... katoliz... katolíci...?" nač jsem nemohl než zvolat: "Ach, to katolí!"
O něco později mluvila profesorka o jezuitech: "Z dnešního, moderního pohledu vyjadřuje to slovo takový peiorativní názor." Má reakce byla představa dvou rapperů, z nichž jeden toho druhého ve svém neuvěřitelném flow osočí slovy: "...look at me, you piece of shit, you're just a motherfucking Jesuit!" (nic proti žádným náboženským skupinám, věřte si v co chcete ;) )
A profesorka pokračovala: "Bereme je jako ty, co pálili knihy a byly proti vzdělání, ale ve skutečnosti zakládali školy a zasloužili se o pěstování jazyka." Opět, má obrazotvornost - muž v rouchu, stojí v zahrádce, lije z konve vodu na skoro metr vysoký jazyk, trčící ze země a zpívá si: "...pěstuji tu jazyk, jazýček, nananananá..."


"...a jak byli lidé tak v podstatě utlačováni a kontrolováni církví, tak jim bylo docela smutno a chtěli se něčím rozveselit, tak si četli..." navádí profesorka k odpovědi "pohádky". V jejímu překvapení a našemu výbuchu smíchu, jeden pohotový, svérázný a komediálně založený student bleskově odpoví: "Dekameron!"

Dějepis; výklad se pozastaví a debata se zvrhne k řeči o školní jídelně: "No, víte, děcka, ono to, jak to chutná, není priorita té kuchyně. Tam jde hlavně o to, aby naplnili ty kvóty a aby všeho bylo více než X a méně než Y. To, jak to chutná, je až ve druhé řadě za tím, jestli je tam správné množství... tukrů a cuků..." - potvrzuji; cuky v jídle pravidelně nalézáme a neprodleně je předáváme policii, po tukrech ještě pátrají (mají otisky jejich prstů).
Na závěr, příhoda z hodiny fyziky. Naše vyučující (nenáviděná, stará, protivná, komunistická... zlo) zkouší na rovnováhu. Chce vědět, jak se říká té rovnovážné poloze, kdy můžeme těleso jakkoliv vychýlit a ono zůstane stabilně v té nové pozici (tzn. těleso je připíchnuté v bodě, kde má i těžiště). Zkoušená neví. Profesorka dostane geniální nápad, jak napovědět: "No, tak když je mi něco jedno, tak mi to je..." "Volný U prdele!" zaznělo šeptem třídou jako ozvěna, jak tento zcela jistě velmi užitečný model rovnovážné polohy napadl úplně každého. Říkala si o to, no ne ? :)

To je dnešní várka úsměvné reality studentské za námi a já se loučím s publikem, které se (doufám) aspoň usmálo.
PS: Příště: "Sarkasmus, sarkasmus a... kdo ví, možná i vtip"
PPS: Nepředpokládám, že toho bude tolik; toto byl výjimečný den. :)
Navyčtenou,
Benda z Monia

7 komentářů:

  1. Popis fyzikářky mi připomněl fyzikářku ze základky. A když si vybavím fyzikářku ze základky, vybaví se mi test z fyziky, kdy jsme zjistili, že na konci knihy s úlohami, ze které jsme psali, jsou řešení. Tož jsme zvesela opisovali, nenápadně jak sviň a fyzikářka se medově usmívala, což nás přimělo si myslet, že o ničem neví a že je úplně slepá a senilní. Další hodinu jsme s údivem dostali bomby (vlastně je to úplně stupidní historka, která nikoho nezajímá a která nemá pointu, ale kdykoliv si na ni vzpomenu, chce se mi hrozně smát).

    A děkuju za krásné komentáře na blogu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já osobně si myslím, že škola nás nevede k učení se, ale k vypořádání se s problémem. Tak, aby nás u toho neviděli. :D

      Vymazat
  2. Je pořád tak přesvědčená komunistka?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nevím jistě, ale je stará a protivná. Tuším, že zažila rozpad Alexandrie. Komunismus je v jejích očích ještě docela aktuální ideologie... :D

      Vymazat
  3. Je opravdu příjemné tě tu zase vidět. Upřímně jsem vždy svoje pobízení, aby ses vrátil k blogu, nemyslela vážně, protože jsem si myslela, že už tě to nebavilo a není nějaká naděje, že bys zase začal. Mám z toho ohromnou radost. I když jsem již příhody ze školy slyšela, znovu mě pobavily. Když tak ráda prolézám knihkupectví, možná jsem si na seznam připsala další dárek k narozeninám. Měla bych někoho obdarovat Dekameronem 3:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bože, jen to ne. Přes všechen svůj historický význam... je to prý strašná nuda a nikdo to nechce číst. :P

      Vymazat
  4. Docela zábavné - jsem se zasmál nad článkem - paráda :) :)

    OdpovědětVymazat