úterý 17. června 2014

Fiktivní dopis M. de Montaigneovi

Zdravím všechny posluchače rádia internet a vítám vás u svého prvního veřejného díla na této adrese!
Co zde můžete čekat ?
Krátké vtipné historky a situace z prostředí třídy a jejího blízkého okolí, mou vlastní (někdy i mimoškolní) tvorbu textů a... ve zkratce, humor. Hmhm, jo.

Jako první představuji ještě čerstvou slohovku z oboru otevřených dopisů, na téma:
"Musíš se mnoho učit, abys poznal, jak málo víš." - Michel de Montaigne


          Vážený pane de Montaignei,
píši Vám s úmyslem podiskutovat o Vašem citátu a fakticky a logicky rozebrat jeho znění, tedy: "Musíš se mnoho učit, abys poznal, jak málo víš."
          Nevím, z kterého konce onu tezi uchopit, ale snad bych začal u konce úplného: "...jak málo víš." Oč mi jde je, že ve své podstatě každý člověk toho ví opravdu hodně, leč někdy (ne-li většinou) není každá vědomost k užitku. Chcete tedy říci: "...jak málo svých znalostí umíš uvést do praxe," a pokud ano, jak často by se asi taková vědomost měla využít ?
          Pokračuji středním dílkem tvrzení: "...abys poznal..." Tato, seč krátká, pasáž je velmi pochybná a diskutabilní - vždyť její kontroverzi vyvolávající otázka je přímo na očích: "Jak poznáte, že málo víte ?" To se jednoho běžného jitra probudíte na polštáři a hned jako byste dostal ránu pěstí: "Málo víš!" Nebo se Vám během dne začnou nohy plést, hlava motat a jazyk zdřevění, jak Vás krutá nevědomost zmrzačí a znehybní, všem potupně na očích ? Asi ne...
          Nuže ke zlatému hřebu naší analytické cesty, na samý začátek, jež dí: "Musíš se mnoho učit." Mimořádně pobuřující úsek, nemyslíte ? Tolik otázek v něm nenalézá odpovědi: "Kolik je mnoho ?", "Co se mám učit ?", "Co když se budu učit něco jiného - bude se to počítat, nebo budu nějak penalizován ?", "Nač se toliko učiti, když jedinou mou odměnou bude jen zjištění, že se musím učit více ?" a další!
          Já Vám nevím, pane de Montaignei, ale zdá se mi, že jste svou slovní rovnicí zanechal pouze více neznámých. Nejsem sic světoznámým spisovatelem jako Vy, ale usuzuji, že vynést takové tvrzení není jenom tak a že jste si ukousl více, než jste mohl polknout.
          Příště radím více obezřetnosti a rozmyslu při tvorbě citovaných vět, neb to není něco, co by se mělo brát na lehkou váhu. Se vší patřičnou úctou a respektem
          Benda z Monia (samozřejmě jsem takto svou pravou práci nepodepsal)

PS: Profesorka mi pod to napsala asi osmiřádkový komentář, který byl v podstatě zhodnocovací úvahou mé práce, při které zmínila, že jí přišlo, že jsem tímto udělal z pana de M. takového prosťáčka, ale že jsem to nepřehnal, tudíž to vypadá spíše jako duchaplné a humorné popichování... Co si o tom myslíte vy ? :)
PPS: V příštím díle uvidíte: "Akce, sarkasmus a literární vtipy!"

Navyčtenou,
Benda z Monia

Žádné komentáře:

Okomentovat