čtvrtek 21. srpna 2014

Příhody ze světa, No.4

Bienvenus et bonjour! Je vous présente... les histoires extraordinaires!
Sedím teď u stolu v tichém, večerním obýváku na chatě na Vysočině. Popíjím čaj a poslouchám svou milou, jak zhodnocuje situaci světové politiky a.... prostě si po několika dnech pročítá facebook. Je vhodný moment posbírat humor z nedávných dní výletů a polehávání.

Ještě před odjezdem se po skypu domlouváme ohledně ložního prádla. Klárka se mě ptá: "Tvoje maminka mi říkala, že mám vzít prostěradlo a povlečení. Mám vzít povlečení na dvě peřiny ?" Já se zamýšlím, zda-li budeme potřebovat dvě peřiny, a dojdu k názoru, že asi ano, protože mi posledně bylo chladno (protože mi žena samozřejmě ukradla většinu peřiny). "Tak ses se mnou o tu peřinu měl porvat!" hájí se má milá. Já odpovídám slovy: "Jenže já holky nebiju! Ale pro všechny chlapce tam venku, pamatujte si: Hoši, perte se s dívkami. Nebudete mít prochladlé prdelky."
Přerušuji skype konverzaci, musím venčit. Loučím se jako indián: "Jdu s tím, který, když mluví, štěká."

Jdeme na procházku po obědě. Má milá, kráčíc po mém boku po cestičce do kopce, kritickým okem nahlíží na onu vyvýšeninu: "Tady se musí dobře lyžovat. Nebo aspoň sáňkovat." "Jenže to by tady nejdřív musel být nějaký sníh," pousměji se a v mžiku oka spálím její snový mráček. Otočí se na mě, jakoby dotčeně: "Byly by to sáně na kolečkách, abys věděl!"
Má drahá maminka kráčí za námi a s radostí a energičností jí vlastní zvolá: "Jé, to je krásné, jak máte oba ta záda křivá na jinou stranu!" Díky, mami. Jsem rád, že někomu přijde chronická vada zad krásná. :)
Sedíme (stejně jako právě teď) v obýváku, v jehož rohu je ručně vyřezávaný, masivní dřevěný 'stojan' se třemi policemi na dekorativní předměty. "Ta police je moc kulatá. Jako... moc ohlazená," říká má milá. "Asi ji moc hladí," okomentuji to tiše.
A nyní návrh na malý studentský film! Pamatujete si, jak se na DVD dávala (a možná stále dává) ta krátká reklama proti pirátství ve stylu: "Kabelku byste neukradli. Televizi byste neukradli. Auto byste neukradli. Film byste neukradli. Pirátství je zločin!" ? Doufám, že ano, jinak teď přednáším latinu na matfyzu. Tak či tak, asi v jednu ráno, když jsme uléhali, jsem rychlým mrkáním lechtal svou drahou na krku (ať už se to zdá jakkoliv zvláštní či neobvyklé). Bránila se, fyzicky i slovně: "...nemůžeš na mě takhle mrkat!" Já se toho hned chytil. "Ano, máš pravdu. Nemůžu, je to protizákonné. Mrkání je zločin." Chápete, kam mířím ?
"Doma byste nemrkali. Na ulici byste nemrkali. V restauraci byste nemrkali. Ve společnosti krásné dámy byste nemrkali. Mrkání JE zločin!"

PS: Prosím všechny schopné a nadšené, aby se pokusili s tímto námětem pracovat a natočit krátkou parodii. Pokud se toho někdo skutečně chopí, napište mi na to odkaz. Rád se podívám a... vzdám vám zde poctu. :)
PPS: Brzy se zase navracíme do školy. Příhod přibude. Jupí. Ne ? :)

Navyčtenou,
Benda z Monia

4 komentáře:

  1. Taky se se svou Maruškou nechci o jednu peřinu dělit. Po ní ráno i její polovina postele vypadá jako po bojišti. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedá se žít s nimi, nedá se žít bez nich... :D

      Vymazat
  2. Já si neumím vůbec představit spát s někým pod jednou peřinou, to by se nevyspal nikdo...To mrkání mě fakt pobavilo:-D

    OdpovědětVymazat