neděle 31. srpna 2014

Příhody ze světa, No.5

I bow before you and greet you with utmost happiness. Welcome to my humble... post ?

Prázdnin den poslední,
dobře si teď poslechni,
jak že je to nevšední
psát příhody v dopoledni...
"...sedím si tu v županu, poslouchám swing a čtu si poznámky. Mám čas a nechce se mi nic moc dělat, Poslední článek ze světa to jest!"

Ještě na chatě s mou milou. Večer sedíme v obýváku, každý si něco děláme na počítači a vtom se ona postaví a začne se protahovat. "Už mě z toho sezení bolí kyčle," praví smutně. Já se usměji a jakože nic se ptám: "Všechny tři, že ?" a čekám reakci. Dočkal jsem se výrazu, který jakoby zpochybňoval úplně všechno, co se doposud v životě dozvěděl. Absolutní "WTF?" v mimické podobě. Jsem já to ale zlo, že takhle pozdě matu unavené lidi...
Jdeme po Brně, kolem nějaké trafiky. Akce na okně hlásá: "Karton cigaret + zapalovač"Já se tím nijak nezabývám, ale má milá se začne hrozně smát. Se zdviženým obočím se na ni otočím. "Já četla karton + zapárkovač," směje se dál. Já si představím onen vynález, který vám automaticky klade párky do rohlíků. "No a nebo to ještě mohl být zaparkovač - nástroj na zaparkování tvého auta! Nebo záparkovač - nejde ti si zapařit nohy ? Kup si záparkovač a budeš mít nechutnou záparku i ty!"
V Olomouci, cedule před řeznictvím: "Kuřecí čtvrtky" "To je skvělá akce," povídám, "stejně tak vepřové středy a hovězí úterky!"
Přespáváme s milou v Olomouci, u mého otce. Já večer (v noci) něco hrál na ukulele a pak jsem je chtěl položit na podlahu vedle postele. Má drahá mě ale zastaví (s vědomím, že bude možná chtít jít na toaletu): "Nedávej tam to ukulele. Možná... tady bude křižovat mamut a udělá křach!" "No jó," kynu hlavou, "protože co dělají mamuti ? Mamuti dělají křach."
Dále se bavíme o mamutech. "Určitě umřeli steskem," dí dívka. "Neumřeli náhodou s Billou ?" rýpnu si. (pozn. tenhle vtip byl strašně levný)
Přejeme si dobrou noc po skypu, jako obvykle. Dříve toho večera jsem odsouhlasil, že pojedu přes půl Brna, abych jí doručil dvě zapomenuté knihy. "Dobrou noc, můj nejobětavější..." píše. "Já četl 'můj nejobávanější', heh," odpovídám. Dostanu zprávu: "Kdo se nebojí žida..."(pozn. mám velký nos a má nejdražší mi tedy říká žid - vysloveně zlatíčko :D) "Hmmm," ukončuji nejistě konverzaci, "...nebojí se ani katolíka...?" Že by ? Stále nevím...

PS: Příhody ze školy, No.3 již brzy. Bohužel/díkybohu ?
PPS: Pokud se teď s něčím nepříjemným potýkáte (třeba s návratem do školy), nebojte se toho a vrhněte se na to. "Neříkám, že to bude snadné. Říkám, že to bude stát za to." - Art Williams

Navyčtenou,
Benda z Monia

1 komentář:

  1. Mám kamaráda žida, to heslo určitě využiju :-D A dneska jsme měli zrovna vepřovou neděli.:)

    OdpovědětVymazat